Co je střet zájmů investičního zprostředkovatele?

Střet zájmů investičního zprostředkovatele vzniká tehdy, když jeho vlastní zájem nebo zájem jiné osoby může ovlivnit, jakou investiční službu či produkt zákazníkovi nabídne. Zprostředkovatel má přitom povinnost jednat čestně, spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníka. Střet nemusí automaticky znamenat porušení pravidel, musí se však rozpoznat a vhodně řešit.

Typickým zdrojem střetu je odměňování. Zprostředkovatel může například získat vyšší provizi za prodej jednoho produktu než jiného, nebo bonus za dosažení určitého objemu prodeje. Taková motivace může vést k doporučení, které je výhodnější pro zprostředkovatele či jeho obchodního partnera než pro zákazníka. Samotná provize ale automaticky neznamená, že došlo k pochybení.

Střet může vzniknout také tehdy, když zprostředkovatel nabízí produkty společnosti, s níž je majetkově nebo obchodně propojen, nebo když doporučení ovlivňují osobní zájmy jeho zaměstnance či vázaného zástupce. Riziko představuje i situace, kdy se mezi sebou střetnou zájmy dvou zákazníků, například při rozdělování omezené investiční příležitosti. Posoudit je třeba také vztahy v rámci širší skupiny společností.

Zákon o podnikání na kapitálovém trhu ukládá investičním zprostředkovatelům zavést postupy pro zjišťování a řízení střetů zájmů. Pravidla se vztahují nejen na samotného zprostředkovatele, ale také na jeho vedení, zaměstnance a vázané zástupce. Česká národní banka zdůrazňuje, že nastavení odměn nemá pracovníky motivovat k upřednostňování obchodních výsledků před zájmy zákazníků.

V praxi může zprostředkovatel střetům předcházet nebo omezovat jejich dopad například tím, že:

• nastaví odměny tak, aby nezvýhodňovaly prodej konkrétního produktu,
• oddělí neslučitelné pracovní činnosti nebo rozhodovací pravomoci,
• vede záznamy o situacích, v nichž střet vznikl nebo může vzniknout,
• zajistí kontrolu a pravidelné vyhodnocování přijatých opatření.

Pokud opatření nedokážou s dostatečnou jistotou zabránit riziku poškození zákazníka, má zprostředkovatel zákazníkovi před poskytnutím služby srozumitelně sdělit povahu a zdroj střetu i přijaté kroky. Podle evropských pravidel má být informování zákazníka až krajním řešením, nikoli náhradou účinných preventivních opatření. V závažné situaci může být vhodné službu odmítnout.

Zákazník se může zeptat, kdo zprostředkovateli za doporučený produkt platí, jak je odměňován a zda dostává rozdílné provize za různé možnosti. Užitečné je porovnat poplatky, rizika i podmínky nabízených produktů a požádat o vysvětlení doporučení. Pokud má zákazník podezření, že jeho zájmy nebyly řádně zohledněny, může nejprve podat stížnost zprostředkovateli a následně se obrátit na Českou národní banku.

Zdroj
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-256?text=ZPKT
https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/legislativni-zakladna/stanoviska-k-regulaci-financniho-trhu/RS2024-24