Co je Behaviorální teorie portfolia?

Behaviorální teorie portfolia (Behavioral Portfolio Theory, BPT) je přístup k investování, který se snaží popsat, jak lidé skutečně vytvářejí svá investiční portfolia. Na rozdíl od tradičních finančních teorií nepředpokládá, že investor vždy jedná dokonale racionálně a snaží se pouze maximalizovat očekávaný výnos při určité míře rizika.

Teorii představili Hersh Shefrin a Meir Statman v roce 2000. Jejich přístup navazuje na behaviorální ekonomii a zohledňuje například averzi ke ztrátám, psychologické cíle investorů nebo tzv. mentální účetnictví.

Základní myšlenkou BPT je, že investor nevnímá své portfolio vždy jako jeden celek. Místo toho si ho může pomyslně rozdělit do několika vrstev, z nichž každá plní jiný účel a je spojena s určitou finanční aspirací.

Spodní část portfolia má především chránit investora před výrazným zhoršením jeho finanční situace. Může proto obsahovat například bezpečnější dluhopisy, hotovost nebo jiné konzervativní investice, jejichž hlavním úkolem je ochrana majetku.

Vyšší vrstvy portfolia mohou být naopak určeny k dosažení ambicióznějších cílů. Investor je v nich ochoten podstoupit větší riziko, protože případná ztráta těchto prostředků pro něj nemusí znamenat ohrožení základní finanční stability.

Typické portfolio podle behaviorální teorie tak může připomínat pyramidu:

• základní vrstva – ochrana před finančním propadem,
• střední vrstva – naplňování běžných finančních cílů,
• horní vrstva – spekulace a snaha o nadprůměrný výnos.

Tento přístup pomáhá vysvětlit, proč lidé někdy kombinují velmi konzervativní investice s vysoce rizikovými aktivy. Z pohledu klasické teorie může takové portfolio působit jako neefektivní, zatímco z behaviorálního pohledu může odpovídat různým psychologickým a finančním cílům investora.

Důležitou roli zde hraje také mentální účetnictví. Investor může například peníze určené na důchod vnímat úplně jinak než částku, kterou si vyčlenil na spekulativní investice, přestože ekonomicky jde stále o jeho celkový majetek.

Behaviorální teorie portfolia se proto liší od Markowitzovy moderní teorie portfolia, která pracuje především s očekávaným výnosem, rozptylem a kovariancí výnosů jednotlivých aktiv. Shefrin a Statman ukázali, že behaviorálně optimální portfolio se obecně nemusí shodovat s portfoliem efektivním podle tradičního mean-variance přístupu.

BPT také pomáhá vysvětlovat, proč někteří investoři vyhledávají aktiva s výrazně asymetrickým profilem výnosů – tedy taková, která nabízejí omezenou ztrátu, ale teoreticky velmi vysoký zisk. Do této kategorie mohou z behaviorálního pohledu patřit například některé opční strategie nebo velmi spekulativní investice (například Bitcoin).

Praktický význam teorie spočívá především v tom, že investiční rozhodování zasazuje do širšího kontextu lidského chování. Investor totiž neřeší pouze otázku „kolik vydělám“, ale také „čeho chci dosáhnout“, „čeho se bojím“ a „jakou část svého majetku si mohu dovolit riskovat“.

Výzkum Oehlera a Horna ukazuje, že behaviorální teorie portfolia může být užitečná i při vysvětlování skutečného finančního chování domácností. Jejich analýza dat z německého Panelu finančních situací domácností naznačuje, že BPT dokáže v některých ohledech lépe popsat pozorovanou míru podstupovaného finančního rizika než tradiční model založený na volbě spotřeby a portfolia.

Behaviorální teorie portfolia proto nepředstavuje pouze odmítnutí klasických investičních modelů. Spíše se snaží ukázat, že při reálném investování je vedle matematiky důležité chápat také psychologii, cíle a způsob, jakým lidé své peníze subjektivně rozdělují.

Zdroj
https://www.researchgate.net/publication/227406288_Behavioral_Portfolio_Theory