Co je Prospektová teorie (Prospect Theory)?

Prospektová teorie (angl. Prospect Theory) je ekonomická a psychologická teorie popisující, jak lidé ve skutečnosti rozhodují v situacích spojených s rizikem a nejistotou. V roce 1979 ji představili psychologové Daniel Kahneman a Amos Tversky jako alternativu ke klasické teorii očekávaného užitku.

Tradiční ekonomické modely často předpokládají, že člověk racionálně porovnává možné výsledky a jejich pravděpodobnosti. Prospektová teorie naopak ukazuje, že naše rozhodování ovlivňuje způsob, jakým vnímáme zisky a ztráty, přičemž toto vnímání nemusí být dokonale racionální.

Jedním z nejdůležitějších principů je averze ke ztrátě (loss aversion). Lidé zpravidla vnímají ztrátu určité částky intenzivněji než stejně velký zisk, což může výrazně ovlivňovat jejich ochotu podstupovat riziko.

Důležitý je rovněž referenční bod, vůči kterému člověk posuzuje výsledek. Investor například nemusí hodnotit investici podle svého celkového majetku, ale podle nákupní ceny akcie: cena nad touto úrovní představuje zisk a cena pod ní ztrátu.

Prospektová teorie zároveň pracuje s myšlenkou, že citlivost na další zisky či ztráty postupně klesá. Rozdíl mezi ziskem 1 000 a 2 000 Kč tak může být subjektivně významnější než rozdíl mezi ziskem 101 000 a 102 000 Kč, přestože je absolutní rozdíl totožný.

Dalším prvkem je zkreslené vnímání pravděpodobnosti. Lidé mají tendenci přikládat velmi malým pravděpodobnostem nepřiměřeně vysokou váhu, zatímco některé vysoké pravděpodobnosti mohou subjektivně podhodnocovat.

V investování může prospektová teorie pomoci vysvětlit několik typických vzorců chování:

• příliš dlouhé držení ztrátových investic v naději na návrat ceny,
• předčasný prodej ziskových pozic,
• rozdílnou ochotu riskovat podle toho, zda investor právě čelí zisku, nebo ztrátě,
• nepřiměřený zájem o investice s malou pravděpodobností mimořádně vysokého výnosu.

S teorií proto úzce souvisí například dispoziční efekt, při kterém investoři mají sklon realizovat zisky rychleji než ztráty. Prospektová teorie se postupně stala jedním ze základních konceptů behaviorálních financí a používá se při studiu chování investorů, finančních trhů i ekonomického rozhodování obecně.

Pro investora je její hlavní přínos v připomenutí, že investiční rozhodnutí nejsou založena pouze na výnosech, riziku a pravděpodobnostech. Významnou roli mohou hrát také emoce, předchozí zkušenosti a způsob, jakým investor konkrétní výsledek mentálně interpretuje.

Zdroj
https://www.jstor.org/stable/1914185