Co je Treynor Ratio (Treynorův poměr)?

Treynor Ratio (Treynorův poměr) je ukazatel používaný k hodnocení výkonnosti investičního portfolia s ohledem na podstupované systematické riziko. Jeho cílem je ukázat, jak vysokého výnosu nad bezrizikovou sazbou investor dosáhl na každou jednotku tržního rizika.

Ukazatel nese jméno amerického ekonoma Jacka L. Treynora, který patřil mezi průkopníky moderní teorie oceňování finančních aktiv. Koncept představil v práci How to Rate Management of Investment Funds, publikované v roce 1965 v Harvard Business Review.

Treynorův poměr lze zapsat jako (Rp − Rf) / βp, kde Rp představuje výnos portfolia, Rf bezrizikovou výnosovou míru a βp neboli beta portfolia vyjadřuje jeho citlivost na pohyby trhu. Výsledkem je tedy nadvýnos portfolia připadající na jednotku systematického rizika.

Beta hraje při výpočtu zásadní roli. Beta přibližně rovná 1 znamená podobnou citlivost na tržní pohyby jako zvolený benchmark, zatímco beta vyšší než 1 ukazuje na větší a beta mezi 0 a 1 na menší citlivost.

Obecně platí, že čím vyšší je Treynor Ratio, tím více nadvýnosu portfolio vytváří vzhledem k podstupovanému systematickému riziku. Samotná hodnota však získává skutečný význam především při porovnávání více portfolií, fondů nebo investičních strategií.

Treynorův poměr bývá často srovnáván se Sharpe Ratio. Zásadní rozdíl spočívá v použitém měřítku rizika: Sharpe Ratio pracuje se směrodatnou odchylkou, tedy celkovou volatilitou investice, zatímco Treynor Ratio používá betu a zaměřuje se pouze na systematické neboli tržní riziko.

Treynor Ratio je proto vhodné zejména při hodnocení již dobře diverzifikovaných portfolií. U nich by měla být značná část specifického rizika jednotlivých společností odstraněna diverzifikací a důležitější roli následně hraje riziko spojené s pohybem celého trhu.

V praxi může být ukazatel užitečný například při:

• porovnávání výkonnosti několika diverzifikovaných fondů,
• hodnocení portfolio manažerů,
• posuzování výnosu vzhledem k tržnímu riziku,
• doplnění dalších ukazatelů, jako jsou Sharpe Ratio nebo Jensenova alfa.

Treynorův poměr má zároveň svá omezení. Výsledek výrazně závisí na správném odhadu bety a na zvoleném tržním benchmarku, přičemž historická beta nemusí přesně reprezentovat budoucí riziko portfolia.

Problematické může být také použití u nedostatečně diverzifikovaných investic, protože ukazatel ignoruje specifické riziko jednotlivých aktiv. Právě používání bety jako jediného měřítka rizika představuje jednu z hlavních výhod, ale současně i hlavních kritik Treynorova poměru.

Treynor Ratio proto není vhodné chápat jako univerzální ukazatel kvality investice. Největší vypovídací hodnotu má v kombinaci s dalšími metrikami výnosnosti a rizika a při porovnávání portfolií se srovnatelným investičním zaměřením.

Zdroj
https://www.econbiz.de/Record/how-to-rate-management-of-investment-funds-treynor-jack/10002940615
https://rpc.cfainstitute.org/sites/default/files/-/media/documents/code/gips/measures-risk-adjusted-return.pdf