Co je junk bond?
Junk bond (vysokoriziková dluhopisová obligace) je označení pro dluhopis s nízkým úvěrovým ratingem, který nabízí vyšší úrokový výnos než “standardní” dluhopisy. Tyto cenné papíry jsou považovány za rizikové investice, protože existuje vyšší pravděpodobnost, že emitent nebude schopen splácet úroky nebo vrátit jistinu.
Junk bondy jsou obvykle vydávány společnostmi s horší finanční situací, začínajícími podniky nebo firmami procházejícími restrukturalizací. Ratingové agentury jako Standard & Poor’s nebo Moody’s jim přidělují rating BB+ nebo nižší (u S&P) či Ba1 nebo nižší (u Moody’s). Tento nižší rating odráží zvýšené riziko nesplacení.
Hlavním lákadlem těchto dluhopisů je vyšší úrokový výnos, který investoři dostávají jako kompenzaci za podstoupené riziko. Zatímco standardní dluhopisy mohou nabízet výnosy okolo 3-5 %, junk bondy často poskytují výnosy 7-12 % nebo dokonce vyšší, v závislosti na riziku konkrétního emitenta.
Historie junk bondů sahá do 70. let 20. století, kdy se staly populárními díky finančníkovi Michaelu Milkenovi ze společnosti Drexel Burnham Lambert. Milken rozpoznal potenciál těchto dluhopisů a vytvořil pro ně aktivní trh. V 80. letech se junk bondy staly významným nástrojem při financování akvizic a fúzí, zejména při takzvaných “leveraged buyouts”.
Investoři do junk bondů čelí několika specifickým rizikům:
- Riziko nesplacení – vyšší pravděpodobnost, že emitent nebude schopen dostát svým závazkům
- Riziko likvidity – může být obtížnější tyto dluhopisy rychle prodat za férovou cenu
- Citlivost na ekonomické cykly – v době recese se riziko nesplacení výrazně zvyšuje
- Volatilita cen – hodnota junk bondů kolísá více než u standardních dluhopisů
Pro některé investory však představují junk bondy atraktivní možnost diverzifikace portfolia. Institucionální investoři jako pojišťovny, penzijní fondy nebo hedgeové fondy často alokují část svých prostředků do těchto vysokovýnosových dluhopisů. Důležité je rozložení rizika mezi více různých emitentů a odvětví.
Regulace junk bondů se liší podle jurisdikce. V některých zemích existují omezení pro určité typy investorů, například penzijní fondy mohou mít stanoveny limity pro investice do dluhopisů s nízkým ratingem. Tyto regulace mají za cíl chránit konzervativnější investory před nadměrným rizikem.
Diskuze