Co je teorie portfolia?

Teorie portfolia je ekonomický a investiční koncept, který se zabývá způsobem, jakým investoři mohou optimálně rozložit své investice mezi různá aktiva. Cílem je dosáhnout co nejvyššího výnosu při co nejnižším riziku prostřednictvím diverzifikace. Myšlenka stojí na předpokladu, že není vhodné soustředit kapitál pouze do jednoho aktiva, protože tím roste riziko výrazných ztrát.

Zakladatelem moderní teorie portfolia je americký ekonom Harry Markowitz, který v roce 1952 publikoval článek, jenž položil základ matematickému a statistickému uchopení investičních rozhodnutí. Za svůj přínos v oblasti financí získal v roce 1990 Nobelovu cenu za ekonomii. Jeho práce ukázala, že je možné kvantifikovat vztah mezi rizikem a výnosem a vyhledávat takové kombinace aktiv, které investorovi přinesou efektivní poměr těchto dvou veličin.

Základním principem teorie portfolia je pojem tzv. efektivní hranice. Ta znázorňuje soubor všech portfolií, která poskytují nejvyšší očekávaný výnos při dané míře rizika nebo nejnižší riziko při daném výnosu. Investoři se tak mohou rozhodovat nejen podle výnosnosti, ale i podle své ochoty podstupovat riziko.

Důležitým prvkem je diverzifikace. Pokud investor drží kombinaci aktiv, která nejsou dokonale korelovaná, může snížit kolísání hodnoty svého portfolia. To znamená, že když jedno aktivum ztrácí, jiné může naopak růst, čímž se celkové riziko rozkládá. Diverzifikace tak funguje jako forma ochrany proti nepředvídatelným tržním výkyvům.

Prakticky to znamená, že investor by měl uvažovat například o kombinaci:

• akcií různých sektorů a regionů,
• dluhopisů s různou splatností,
• komodit či nemovitostí,
• případně i hotovostních rezerv.

Teorie portfolia vychází z předpokladu, že investoři jsou racionální a snaží se maximalizovat svůj užitek. Zároveň se předpokládá, že trhy jsou efektivní a všechny dostupné informace se promítají do cen aktiv. Tyto předpoklady bývají v praxi kritizovány, protože investoři se často nechovají zcela racionálně a trhy mohou vykazovat iracionalitu či bubliny.

Přesto zůstává teorie portfolia jedním z pilířů moderních financí. Její principy jsou využívány nejen drobnými investory, ale i velkými institucionálními fondy a správci aktiv. V praxi se používají různé matematické modely a softwarové nástroje, které pomáhají hledat optimální složení portfolia.

Zdroj
https://is.muni.cz/el/1456/jaro2012/MPF_TEPO/um/Skriptum.pdf
https://cfuc.vse.cz/pdfs/cfu/2023/01/06.pdf