Co je VaR?
Value at Risk (VaR) je statistická metrika používaná ve finančním řízení rizik k měření a kvantifikaci úrovně finančního rizika v rámci firmy, portfolia nebo pozice během určitého časového období. VaR odpovídá na otázku: “Jaká je maximální ztráta, kterou můžeme utrpět s danou pravděpodobností během stanoveného časového horizontu?”
VaR se vyjadřuje pomocí tří základních parametrů – časového horizontu (například jeden den nebo deset dní), úrovně spolehlivosti (typicky 95% nebo 99%) a měnové jednotky. Například VaR portfolia může být 1 milion Kč při 95% úrovni spolehlivosti na období jednoho dne. To znamená, že existuje pouze 5% pravděpodobnost, že portfolio ztratí více než 1 milion Kč během následujícího dne.
Historie této metriky sahá do 90. let 20. století, kdy ji popularizovala investiční banka J.P. Morgan prostřednictvím svého systému RiskMetrics. Od té doby se VaR stal standardem pro měření tržního rizika a je vyžadován regulátory po celém světě, včetně Basilejských dohod pro bankovní sektor.
Existují tři hlavní metody výpočtu VaR:
- Historická simulace – využívá skutečná historická data k určení potenciálních ztrát
- Variance-covariance metoda (parametrická metoda) – předpokládá normální rozdělení výnosů a používá statistické vzorce
- Monte Carlo simulace – generuje tisíce možných scénářů pomocí náhodných čísel
Každá metoda má své výhody a nevýhody. Historická simulace je jednoduchá a nevyžaduje předpoklady o rozdělení výnosů, ale spoléhá na to, že z minulosti lze předpovídat budoucnost. Parametrická metoda je rychlá a efektivní, ale může být nepřesná pro portfolia s nelineárními nástroji. Monte Carlo simulace je nejflexibilnější, ale výpočetně náročná.
VaR se široce využívá v různých oblastech finančního sektoru. Banky používají metriku VaR k určení kapitálových požadavků, investiční fondy k monitorování rizika portfolií, korporace k řízení rizika měnových kurzů a komoditních cen a regulátoři ke stanovení minimálních kapitálových rezerv.
Mezi hlavní výhody VaR patří jeho jednoduchost a srozumitelnost – poskytuje jediné číslo, které shrnuje riziko. Je standardizovaný napříč různými typy aktiv a trhů, což umožňuje snadné srovnání. Management může snadno stanovit limity VaR pro různé obchodní jednotky nebo portfolia.
VaR má však také významné nedostatky. Neříká nic o velikosti ztráty překračující hodnotu VaR – ztráty mohou být mnohem vyšší než udávaná hodnota. VaR portfolia není součtem VaR jednotlivých pozic. Může také vytvářet falešný pocit bezpečí a vést k podceňování extrémních rizik.
Finanční krize z roku 2008 odhalila závažné nedostatky spoléhání se výhradně na VaR. Mnoho finančních institucí utrpělo ztráty daleko překračující jejich VaR odhady. To vedlo k rozvoji doplňkových metrik, jako jsou:
- Conditional Value at Risk (CVaR) – měří průměrnou ztrátu v případech, kdy je překročen VaR
- Stresové testování – analyzuje dopady extrémních, ale možných scénářů
- Expected Shortfall – podobný CVaR, poskytuje informaci o očekávané ztrátě v nejhorších případech
V praxi se VaR často kombinuje s dalšími rizikovými metrikami pro získání komplexnějšího pohledu na riziko. Moderní řízení rizik jasně říká, že žádná jednotlivá metrika nemůže plně zachytit všechny aspekty finančního rizika.
Regulatorní rámce jako Basel III vyžadují, aby banky počítaly VaR denně a udržovaly kapitál na pokrytí potenciálních ztrát. Porušení VaR limitů může vést k okamžitým opatřením, včetně snížení pozic nebo zvýšení kapitálu.
Zdroj
https://www.investopedia.com/terms/v/var.asp


Diskuze