Co je úrokové riziko?

Úrokové riziko představuje potenciální ztrátu, která může vzniknout v důsledku změn úrokových sazeb na finančních trzích. Jedná se o jeden z nejdůležitějších typů tržních rizik, se kterým se setkávají nejen finanční instituce jako banky a pojišťovny, ale i běžné podniky a jednotlivci s úvěry nebo investicemi citlivými na úrokové sazby.

Podstatou úrokového rizika je skutečnost, že změny úrokových sazeb ovlivňují hodnotu finančních nástrojů a výnosy z nich plynoucí. Když úrokové sazby rostou, klesá hodnota fixně úročených cenných papírů jako jsou dluhopisy, a naopak. Pro dlužníky znamená růst úrokových sazeb vyšší náklady na obsluhu dluhu s pohyblivou úrokovou sazbou, zatímco pro věřitele přináší vyšší výnosy z nově poskytnutých úvěrů.

Úrokové riziko lze rozdělit do několika typů podle způsobu, jakým změny úrokových sazeb ovlivňují finanční subjekty:

• Riziko přecenění – vzniká z časového nesouladu mezi splatností aktiv a pasiv
• Riziko výnosové křivky – souvisí se změnami ve sklonu a tvaru výnosové křivky
• Bazické riziko – vyplývá z rozdílného vývoje různých referenčních úrokových sazeb
• Opční riziko – spojené s předčasným splacením úvěrů nebo předčasným výběrem vkladů

Banky jsou obzvláště citlivé na úrokové riziko vzhledem k jejich obchodnímu modelu, který je založen na přijímání krátkodobých vkladů a poskytování dlouhodobých úvěrů. Tento časový nesoulad znamená, že náhlé změny úrokových sazeb mohou výrazně ovlivnit jejich čistý úrokový výnos a celkovou ziskovost.

Pro měření úrokového rizika se používají různé metody a ukazatele. Nejčastěji se jedná o analýzu durace, která měří citlivost ceny dluhopisu nebo portfolia na změnu úrokových sazeb. Čím vyšší je durace, tím vyšší je citlivost na změny sazeb. Další metodou je analýza GAP, která sleduje rozdíl mezi objemem aktiv a pasiv přeceňovaných v určitém časovém období.

K řízení úrokového rizika lze využít různé strategie, včetně úpravy struktury aktiv a pasiv, využití derivátových nástrojů jako jsou úrokové swapy, futures nebo opce, a stanovení limitů pro maximální přípustnou expozici vůči tomuto typu rizika.

Pro běžné spotřebitele se úrokové riziko projevuje nejvýrazněji při rozhodování o fixaci úrokové sazby hypotečních úvěrů. Zatímco fixní sazba poskytuje jistotu neměnných splátek po dobu fixace, pohyblivá sazba může přinést úsporu v období klesajících sazeb, ale také riziko vyšších splátek při jejich růstu.

V posledních desetiletích prošly finanční trhy obdobími extrémně nízkých i vysokých úrokových sazeb, což zdůraznilo význam efektivního řízení úrokového rizika pro zajištění finanční stability jak na úrovni jednotlivých institucí, tak celého finančního systému.

Zdroj
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Arokov%C3%A9_riziko